„Anno…“
Matce se rozšířily oči a hlas se jí třásl.
Toto je pětihvězdičková restaurace.
Zaplatil jsem řidiči, pomohl matce z auta a usmál se.
Ano. Budeme tu večeřet.
Moji rodiče na okamžik zaváhali před průhlednými skleněnými dveřmi, skrz které bylo vidět luxusní interiér: bezvadně oblečení číšníci, elegantní klientela.
„Zlato, jsi si jistý/á, že jsi neudělal/a chybu?“ zeptal se otec znovu, jako by nemohl uvěřit vlastním očím.
Zavrtěl jsem hlavou.
V tu chvíli se automatické dveře otevřely. Muž v elegantním černém obleku k nám rychle přistoupil a hluboce se uklonil.
„Slečno Millerová, dorazila jste. Pokoj je připraven. Prosím, následujte mě.“
Toto uctivé pozdravení nechalo mé rodiče beze slov.
Maminka se na mě podívala se směsicí strachu a překvapení.
Znají tě.
Usmála jsem se a ruku v ruce vedla rodiče dovnitř.
Přesně v tu chvíli začal telefon v mé tašce vibrovat. Nejdřív jeden hovor, pak druhý. Nezvedla jsem ho, protože jsem věděla, že v domě mého manžela vypukne panika.
Dveře do soukromého pokoje se zavřely a zcela nás odřízly od hluku restaurace. Uvnitř teplé, měkké světlo osvětlovalo kulatý stůl přikrytý sněhobílým ubrusem. Sklenice s vodou a pečlivě složené ubrousky už byly připravené. Každý detail byl tak bezchybný, že moji rodiče ztuhli jako klacky a váhali si i sednout.
Maminka se rozhlédla kolem sebe a tiše zašeptala.
Zlato, ceny tady musí být astronomicky vysoké. Objednáme si něco k jídlu.
Můj otec souhlasně přikývl.
Jíme jen pro parádu a pak zase odcházíme. Tvé matce a mně je jedno, co jíme.
Přitáhl jsem si k nim židle a usmál se.
Klidně si dnes večer objednej, co chceš. O peníze se nestarej. Postarám se o to.
Moje matka zaváhala.
Nicméně, to mě vlastně ještě víc znervózňuje.
Nic jsem nevysvětloval. Jen jsem si nalil vody a sedl si naproti nim, jako by to byla úplně obyčejná večeře.
Vešel číšník a zdvořile se uklonil.
Dovolte mi, abych vám představil menu. Dáváte přednost vlastnímu výběru pokrmů, nebo chcete, aby šéfkuchař připravil jedinečný pokrm na míru vašim hostům?
Moji rodiče si vyměnili rozpačitý pohled.
Odpověděl jsem bez váhání.
Požádejte kuchaře, aby vybral lehká, snadno stravitelná jídla s malým množstvím oleje, která jsou vhodná i pro starší osoby.
Jak si přejete.
Číšník odešel a nechal mé rodiče mlčky za sebou.
Matka se na mě dlouho dívala nejistým, téměř nadpozemským pohledem.
Jak se ti s nimi daří tak snadno mluvit?
Sladce jsem se usmála.
