Byl to obyčejný den na staré předměstské střední škole.
Právě zazvonil zvonek a studenti se usazovali na svá místa, napůl znudění, napůl znepokojení: nastal čas vyzvednout si výtisky.
Profesor pomalu vešel. Muž bledé pleti, vybledlého vzhledu, ale s jasnýma očima. Měl onu zvláštní vtipnost lidí, kteří viděli mnohem víc, než říkají.
Začal rozdávat výtisky a vyvolával jména jeden po druhém.
Studenti nervózně listovali svými listy, někteří s radostí, jiní se zklamáním.
