Pak se zastavil před stolem, který patřil klukovi, kterému na chodbách říkali „hlupák“.
Vždycky vzadu, často sám, s rozházenými sešity. Dostupné jsou následující informace: utíkající, sešity v nepořádku a vždy červené.
Profesor mu podal svou kopii, aniž by zvýšil hlas, aniž by cokoli poznamenal.
Ale když ji položil na stůl, řekl jednoduše a podíval se mu přímo do očí:
„Pokračuj takto. Ty jako bys vybral nějaké rzadky.“
Chlapec ztuhl. Tahle slova nikdy předtím neslyšel.
Nikdy, ani doma, ani tady.
Hodnocení: 12/20. Ne moc dobré. Ale tentokrát na známce nezáleželo.
To byla ta fráze.
Téhož večera šel domů, vytrhl tu část úkolu, kde to bylo napsáno, a pověsil ji na zeď svého malého pokoje, hned nad postelí.
