Můj partner trval na tom, že zaplatí účet – lituji, že jsem mu to dovolil.
Když Eric trval na tom, že zaplatí za naše první rande, myslela jsem si, že jsem potkala prince. Růže, krásný dárek, zajímavý rozhovor – měl všechno. Když mi druhý den napsal zprávu, očekávala jsem, že to bude pokračovat příjemně, ale čtení jeho zprávy ve mně vyvolalo špatný pocit.
Moje nejlepší kamarádka Mia to myslela dobře, když souhlasila, že mě s někým seznámí, ale její dohazovací schopnosti se teprve měly prokázat.
„Je super milý, Kelly! Opravdový gentleman. Zamiluješ si ho,“ trvala na svém Mia do telefonu, zatímco jsem se prohrabávala skříní.
„Nikdy jsi mě s nikým nepředstavil,“ připomněl jsem mu. „Co tě vede k domněnce, že znáš můj typ?“
„Protože tě znám líp než kdokoli jiný,“ odpověděla vesele. „Kromě toho ho doporučuje i Chris. Jsou přátelé už léta.“
To mě přimělo k zamyšlení. Chris, Miin přítel, měl dobrý instinkt. Pokud by Erica považoval za čestného člověka, mohla by tu být naděje.
„Dobře,“ povzdechl jsem si. „Aspoň mi ukaž jeden obrázek.“
O chvíli později se mi na telefonu objevila zpráva.
Chlapec na fotce nebyl ošklivý: byl upravený, dobře oblečený a měl vřelý úsměv, který mě okouzlil.
„Dobře, je roztomilý,“ přiznala jsem.
„Říkala jsem ti to!“ zvolala Mia. „Pošli mu zprávu a pozvi ho na rande. Nebudeš toho litovat, slibuji.“
