Stejně jako má pokrm amazighský původ, má ho i samotné slovo. V amazighském jazyce se také nazývá Asksu, Skssu, Ufti, Arway, Adnbu a Ashink. Kuskus se také označuje jako „Utchi“ nebo „Utchu“, což znamená jídlo, protože je to národní amazighské jídlo. Proto je to amazighské slovo. Z něj jsou odvozena slovesa a podstatná jména „Ikskus“ nebo „Isksu“, což znamená připravit kuskus, a také slovo „Kaskas“. Jedná se o nádobu, ve které se kuskus vaří v páře.[2] V některých oblastech Maroka se mu říká „al-ta’am“, „al-far“ a „four“, což znamená přípravu kuskusu, odtud pochází běžné marocké přísloví: „Při Bohu, nezavřel jsi ho ani jsi ho nenapařil.“[3]
Mezi spisy ze 13. století n. l. / 7. století hidžry, které se o kuskusu rozsáhle zabývají, patří kuchařka Maroka a Andalusie s názvem „Fadalat al-Khawan fi Tayyibat al-Ta’am wa al-Alwan“ od Ibn Razina al-Tijibiho al-Andalusiho (zemřel 692 hidžry/1292 n. l.). Rozebírá ho v páté kapitole knihy, kterou nazval: „Co se podává jako tharid nebo vaří jako al-Ahsa.“ Ibn Razin popsal jeho přípravu pod hlavičkou: Příprava kuskusu slovy: „Vlhká krupice se vezme a dá do mísy, pokropí se vodou, ve které je rozpuštěno trochu soli, a míchá se konečky prstů, dokud se nespojí. Poté se jemně tře mezi dlaněmi, dokud se nepodobá mravenčím hlavám. Nakonec se proseje přes jemné síto, aby se odstranila zbývající mouka, a nechá se přikrytá odstát.“ [4]
