Mnozí lidé dnes fungují v permanentním napětí. Neustále přemýšlejí, plánují, analyzují a obávají se budoucnosti. Mysl zůstává v pohotovosti i tehdy, když reálně žádné bezprostřední nebezpečí neexistuje.
Tělo však nedokáže rozlišovat mezi skutečnou hrozbou a hrozbou vytvořenou myslí. Pokud člověk neustále očekává problémy, organismus reaguje podobně, jako by se ty problémy opravdu děly.
To vede k chronickému zvýšení stresových hormonů, zejména kortizolu a adrenalinu. Organismus zůstává dlouhodobě v režimu „boj nebo útěk“, což postupně poškozuje jednotlivé orgány a systémy těla.
Jak stres ovlivňuje mozek
Dlouhodobý stres výrazně zasahuje fungování mozku. Neustálá produkce kortizolu může negativně ovlivňovat paměť, schopnost soustředění i rozhodování.
Mozek se dostává do stavu neustálé pohotovosti. Člověk pak nedokáže vypnout myšlenky, přemýšlí chaoticky a ztrácí schopnost mentálně odpočívat. Objevuje se úzkost, nervozita a pocit vnitřního přetížení.
Chronický stres zároveň zvyšuje riziko deprese a úzkostných poruch. Když je mysl dlouhodobě zahlcena strachem a obavami, člověk začne svět vnímat negativněji a ztrácí pocit klidu či bezpečí.
Velkým problémem je i „overthinking“ – neustálé přemýšlení nad problémy, rozhovory nebo možnými scénáři budoucnosti. Mnozí lidé si v hlavě opakovaně prohrávají minulé situace nebo se snaží připravit na katastrofy, které možná nikdy nepřijdou.
Takové přemýšlení nevyřeší problém, ale vytváří další stres a psychické vyčerpání.
Stres a srdce
Srdečně-cévní systém patří mezi oblasti, které stres zasahuje velmi výrazně. Během stresové reakce tělo produkuje adrenalin, zrychluje se tep a zvyšuje krevní tlak.
Krátkodobě se jedná o přirozený obranný mechanismus. Pokud však tělo zůstává v tomto stavu příliš dlouho, dochází k nadměrnému zatěžování srdce a cév.
