Usmál jsem se.
Sledoval jsem ho, jak odchází z tiché ulice.
Pak jsem se vrátil na dvůr.
Sedl jsem si na dřevěnou židli.
A já vzhlédl k obloze.
A poprvé za pět let jsem se už v tomto světě necítil jako cizinec.
Protože někdy to není rodina, která vám dává sílu pokračovat.
Hane, to nám dovolí odejít.
S křídly.
