Objal mě.
„Nemusela sis vybírat takhle luxusní místo, Natalie.“
„Neudělal jsem to,“ řekl jsem.
Henry se podíval na Serenu. „Myslel jsem si to.“
Serena zamávala od středu stolu. „Pojď, tati. Máš narozeniny.“
Tarryn, Chrisova matka, mě políbila na tvář a zeptala se na mou práci.
Ani ona, ani Henry mi nikdy neříkali peněženka, ale pozorovali mě, jak platím, dost často na to, aby rozpoznali ten vzorec.
Podíval jsem se na Chrise.
„Řekneš jim to?“
Popravil si židli.
„Za minutku.“
„Natalie, lidi pořád sedí. Prosím, buď rozumná.“
Pozdravil všechny a otevřel jídelní lístek.
Ta slíbená minuta nikdy nepřišla.
Číšník sotva dorozdával jídelní lístky, když Serena zvedla prst.
„Tři koktejly s krevetami, dvě lahve vašeho nejlepšího červeného vína a chléb navíc.“
Henry spustil menu.
„To zní jako hodně.“
„Máš narozeniny,“ řekla Serena.
Pak se na mě usmála.
„Kromě toho, naše kreditní karta s možností platby kreditem konečně dostala tu akci.“
„Nedostal jsem povýšení,“ řekl jsem.
Serena zamrkala.
„Vážně? Chris říkal, že se všechno daří skvěle.“
Otočil jsem se k němu.
„Udělal jsi to?“
Chris nespouštěl oči z menu se steaky.
„Nepochopila to.“
Několik příbuzných se stejně zasmálo.
„Opravíš i ten zbytek?“ zeptal jsem se.
„Je to neškodné,“ zamumlal. „Nech toho.“
Serena se naklonila ke svým synům.
„Vezmi si, co chceš. Dědečkovi je jen jednou šedesát pět.“
„Můžu dostat ten největší steak?“ zeptal se jeden.
„Přidej humra,“ řekla Serena. „Dnes večer už je vše v pořádku.“
Podíval jsem se na Chrise.
Aniž by se mi podíval do očí, objednal si ribeye.
„A co vy?“ zeptal se mě číšník.
„Domácí salát, pečený brambor a voda.“
Serena se zasmála.
„Ve steakhousu?“
Chris se nepohodlně pohnul.
„Natálie…“
Stál jsem.
„Promiňte. Jdu na toaletu.“
Místo toho jsem šel rovnou k číšníkovi.
„Prosím, oddělené šeky. My se postaráme o Henryho a Tarryn, kteří sedí naproti nám. Nikoho jiného.“
Přikývl.
„Rozumím, paní.“
Vrátil jsem se ke stolu s bušícím srdcem.
Tiše jsem jedla, zatímco si Serena objednala další láhev vína a Chris se mi dál vyhýbal pohledu.
Už jsem neměl v úmyslu nikoho chránit před následky, které si sám způsobil.
Poté, co byly talíře odneseny, Henry položil ubrousek vedle svého talíře.
„Tohle je víc, než jsem potřeboval,“ řekl. „Ale jsem rád, že tu všichni jsou.“
Sáhla jsem do kabelky.
„Chrisi, něco jsem ti přinesl.“
Podíval se na obálku.
“Co je to?”
„Otevři to.“
Odstranil vytištěné letenky.
Jeho výraz se okamžitě změnil.
„Byli.“
Na krátký okamžik se usmál.
„Koupil jsem je před měsíci k našemu výročí,“ řekl jsem. „Šetřil jsem na hotel.“
Chris složil stránky příliš rychle.
„Natalie, teď ne.“
„Ale peníze z hotelu zaplatily za poslední večeři vaší rodiny.“
Tarryn se otočila ke svému synovi.
„Co tím myslí?“
„Zůstatek na kartě byl vysoký,“ řekl Chris. „Peníze jsem vracel po odečtení bonusu.“
„Vzal sis to, aniž bys se mě zeptal,“ řekl jsem.
„Opravoval jsem účet.“
„Opravoval jsi následky mlčení.“
Serena sklonila sklenici.
„Proč se o tvé svatbě bavime u tátových narozenin?“
„Protože, Sereno, jsi z mých peněz udělala součást večeře, ještě než jsme si ji vůbec objednali.“
„Nikdy jsem tě nenutil platit.“
