Část 1
Neuběhlo ani pět minut od doby, kdy jsem podepsala rozvodové papíry, a už jsem vezla syna a dceru na letiště, aby stihli let do Londýna. V tu chvíli se všech sedm členů manželovy rodiny shromáždilo v luxusní klinice pro léčbu neplodnosti, kde doprovázeli jeho těhotnou milenku na plánovaný ultrazvuk.
Nikdo nečekal, že doktor po jediném pohledu na obrazovku pronese větu, která ohromí celou místnost a v mém bývalém manželovi zažehne slepý vztek.
Když se mé pero dotklo rozsudku o rozvodu, hodiny na zdi v kanceláři mediátora ukazovaly přesně 10:03. Byl to zvláštní okamžik. Žádné slzy, žádný křik, žádná bolest, jakou jsem si kdy představovala. Uvnitř mě cítila jen duté cinkání, prázdnotu tak úplnou, že jsem se cítila téměř klidně.
Jmenuji se Catherine. Bylo mi třicet dva let, byla jsem matkou dvou malých dětí a přesně před pěti minutami jsem ukončila své osmileté manželství s Davidem, mužem, který mi kdysi slíbil, že se o mě postará do konce života.
Sotva jsem odložil pero, zazvonil Davidův telefon. Vyzvánění mi znělo povědomě. Okamžitě jsem věděl, kdo to je.
Ani se neobtěžoval to skrývat. Odpověděl přímo přede mnou a mediátorem a jeho hlas okamžitě ztichl.
„Ano, jsem připravený. Počkejte chvilku. Hned tam budu. Kontrola je dnes, že?“
Rozuměl jsem každému slovu. Davidův tón se stal tak otravně sladkým, že se mi z něj dělalo špatně od žaludku.
Nebojte se. Bude tam celá moje rodina. Koneckonců, vaše dítě je dědicem našeho majetku.
Zhluboka jsem se nadechla. Za všechny ty roky našeho manželství jsem ho nikdy neslyšela se mnou takhle mluvit.
Prostředník posunul dokument k Davidovi, aby si ho mohl před podpisem prohlédnout. David se na něj ani nepodíval. Netrpělivě a pohrdavě na něj načmáral své jméno a hodil ho zpět.
Nic k přečtení. Stejně není co distribuovat.
Ukázal na mě, jako bych byl problém, kterého se konečně zbavil.
Byt je můj majetek z doby před svatbou. Auto taky. Pokud chce ty dvě děti, ať si je vezme. To mi ušetří spoustu starostí.
Jeho starší sestra Megan, která stála opodál, se k němu okamžitě přidala.
Přesně tak. Stejně se brzy znovu žení.
Další teta sarkasticky dodala: „A tentokrát ženě, která je těhotná s jeho synem. Kdo by chtěl ženu, která s sebou tahá dvě děti?“
Slova stále visela ve vzduchu, ale kupodivu už nebolela. Možná proto, že jsem trpěla příliš dlouho.
Vstal jsem, otevřel tašku a položil na stůl svazek klíčů.
Tohle jsou klíče od domu.
David vypadal poněkud překvapeně. S dětmi jsme se přestěhovali den předtím. Na rtech se mu objevil úsměv.
Výborně. Aspoň se něco učíš.
