Voní po svěžích bylinkách, másle a horkém mléku. Chuť dotváří nasládlá smetana a kyselý podtón octa. Jedněmi zbožňovaná, druhými nenáviděná. Taková je koprovka.
Časy, kdy jsme se při vyslovení jejího jména ve školní jídelně nelibě ošívali, jsou naštěstí pryč. Řídkou omáčku s nakládaným koprem totiž postupně vystřídala poctivá klasika s čerstvými surovinami.
Pokud jste s ní někdy v minulosti zažili nepovedené „rande“, je čas jí dát znovu šanci. Dobře připravená koprovkatotiž umí překvapit. A není dokonce ani nijak složitá.
Proč je tak kontroverzní?
Jedním z důvodů, proč se v minulosti názory na koprovku tak výrazně lišily, mohl být nejen „ošizený“ způsob přípravy či nevyvážený poměr sladké a kyselé chuti, ale také naše biologická výbava. Každý strávník totiž vnímá aromatické složky pokrmu trochu jinak.
U kopru dominují zejména sloučeniny karvon a limonen, které omáčce dodávají onu typickou chuť i vůni. A zatímco jeden vnímá tuto kombinaci jako osvěžující, druhému může být nepříjemná.
VIDEO: Také levandule je hodně aromatická bylinka. A přitom se i ona dá přidat do jídla. Podívejte se na video!
Dobrota už za dob antiky
Bílá omáčka s bylinkami je přitom tak trochu světoběžnicí i pamětnicí v jednom. První zmínky pocházejí již z antiky, kdy její chuť učarovala gurmánovi Marcu Apiciovi. Pokud se však podíváme blíže do historie, v Evropě se recept objevuje v 19. století v kuchařce Kathariny Prato.
