Ukázala na něj. „Když se mě budeš snažit manipulovat, abych se s tebou setkala, nic nenapravíš! Proboha, zvedni telefon! Zaklepej na naše dveře, cokoli, jen ne tohle!“
Darren se zkřivil. „Neposlouchal bys mě, že ne?“
„To se nikdy nedozvíš, že ne? Protože jsi mi ani jednou nedal šanci se s tebou upřímně setkat.“
Darren ucukl.
Cítil jsem, jak mi pálí oči.
Ředitel pak zasáhl krátkým, ale klidným hlasem. „Pane, musíte odejít. Hned.“
„To se nikdy nedozvíš, že ne?“
Darren naposledy pohlédl na Elsie a pak odešel, upřený na něj s očima celé tělocvičny.
Nebyl to ples, jaký jsme si pro ni oba přáli.
Ale když si teď vzpomenu na ten večer, nepředstavuji si taneční parket, světla ani Darrenův výraz, když si uvědomil, že ztratil kontrolu. Představuji si svou dceru, jak stojí uprostřed té tělocvičny, se slzami na tvářích, s rovnými zády, jak bez mrknutí oka říká pravdu.
Představuji si okamžik, kdy už nebyla tou dívkou, kterou všichni litovali, ale zároveň dívkou, kterou už nikdo nikdy nepodcení.
Nebyl to ples, jaký jsme si pro ni obě přály.
