Ethan se vrátil s notebookem. Ruce se mi třásly tak moc, že jsem sotva dokázal zasunout CD do mechaniky.
„Nech to udělat já, tati,“ řekl Ethan tiše. „Posaď se. Prosím.“
Seděl jsem na převrácené bedně. Obrazovka zablikala. Pak se objevila Laura, živá a zdravá, dýchající, s očima zarudlýma od pláče.
Pak se do toho pustíme společně.
Reklama
„Panebože,“ zašeptal Adam. „Mami…“
„Má nejdražší,“ začala, „bolí mě to říct, ale musíš znát celou pravdu.“
Chytil jsem se okraje bedny.
Pokud se na to díváte, tak se něco pokazilo, nebo jsem se ještě nevrátil. Prosím, nezlobte se na mě.
„Vrátit se?“ zeptal se Ethan s povzdechem. „Co tím myslí, že se vrátí?“
„Pst. Luistere.“
Bolí mě to říct, ale musíš znát celou pravdu.
Reklama
„Diane na mě už měsíce vyvíjí tlak,“ pokračovala Laura třesoucím se hlasem. „Kvůli dědictví po matce. Pozemku, účty, všechno. Říká, že to mělo být její.“
„Teto Diane?“ zeptal se Adam. „Naše teto Diane?“
Vyhrožovala, že mi holky odebere. Řekla, že u soudu řekne, že jsem nestabilní. Prosil jsem ji, aby s tím přestala.
Cítil jsem, jak se místnost naklání.
„Proto tam vždycky byla,“ řekl jsem chraplavě. „Všechny ty návštěvy. Myslel jsem, že s námi soucítí v našem zármutku.“
Laura se dívala přímo do kamery.
Vyhrožovala, že mi holky vezme.
Reklama
„Můj nejdražší, pokud tu už nebudu, prosím, pochop. Dělám, co musím, abych ochránila naše dcery. Zanechávám tu toto CD jako důkaz, pro případ, že bych ti to sama nikdy nemohla říct.“
Ten obraz jí utkvěl v paměti na tváři zalité slzami.
Dlouho se nikdo z nás nepohnul.
„Tati,“ řekl Ethan tiše. „Teta Diane je nahoře. Právě teď. Je v kuchyni.“
Pomalu jsem se postavil; nohy mě sotva unesly.
Pak je na čase, aby se zodpovídala za každé slovo na tomto CD.
Jako důkaz nechávám toto CD.
Reklama
Jel jsem rovnou k Diane domů, CD mi propálilo díru v kapse bundy.
Otevřela dveře se stejným napjatým úsměvem, který nosila dvacet let.
Danieli? Co se děje? Vypadáš bledě.
„Nastup do auta, Diane. Jedeme ke mně domů. Hned.“
“Co je s tebou?”
Uvidíš.
Nastup do auta, Diane.
Reklama
Seděla na mé pohovce se sepjatýma rukama a očima těkala sem a tam. Beze slova jsem stiskl tlačítko přehrávání na notebooku.
Laurina tvář znovu zaplnila obrazovku. Diane se zhroutila v okamžiku, kdy uslyšela hlas své sestry.
„Vypni to,“ zašeptala Diane. „Prosím tě, Daniele, vypni to.“
„Ne. Budeš se dívat každou vteřinu.“
Tohle jsem nikdy nechtěl. Přísahám při Bohu, nikdy jsem nechtěl, aby se někomu ublížilo.
„Co jsi tedy chtěla, Diane? Dvacet let. Dvacet let jsi seděla u mého stolu.“
Uvidíte každou vteřinu.
Reklama
Zakryla si obličej oběma rukama.
