Pevné okurky, správný lák a trocha odvahy při dávkování chilli – to je základ nakládaček, které se povedou. Prozradíme vám osvědčený postup krok za krokem.
Každé léto přichází chvíle, kdy se zavařovací sklenice vyrovnají na lince a celá kuchyně voní koprem a česnekem. Pikantní nakládačky patří k těm zavařeninám, u nichž se tradičně ujímají velení muži – a v mnohých rodinách se jejich receptura střeží jako rodinné stříbro. Co ale dělá nakládačky skutečně vynikajícími? Klíč tkví v kvalitě suroviny a ve vyváženém láku, kde si pálivost a vůně koření navzájem nekonkurují, ale doplňují se.
Nakládačky mají dlouhou historii – a do Čech je přivezl opat
Věděli jste, že okurky nakládačky se pěstují od přibližně roku 5000 př. n. l.? Jejich domovinou je Indie, odkud putovaly přes Řecko a Řím do celé Evropy. Na naše území, konkrétně na Znojemsko, je v 16. století přivezl opat Šebestián Freytag z Maďarska – a od té doby si nakládačky v české kuchyni pevně drží své místo. Dnešní odrůdy jsou přitom výsledkem šlechtění z poloviny 20. století, neboť původní okurky obsahovaly podstatně více hořkých látek zvaných cucurbitaceiny. Dnes existuje na padesát odrůd nakládaček, v obchodech ale obvykle narazíte jen na zhruba šest nejoblíbenějších – například Reginu, Admiru nebo Violu.
Výběr suroviny je napůl úspěchu
Než vůbec sáhnete po sklenicích a koření, věnujte pozornost výběru okurek. Jedinou správnou volbou jsou pevné, čerstvě natrhané plody. Jakmile okurky začnou měknout a jsou na omak gumové, žádný lák je nezachrání – výsledek bude vleklý a nevýrazný. Nakládačky jsou navíc skvělou volbou i ze zdravotního hlediska: jsou bohatým zdrojem draslíku a vitaminu C a z více než 90 % se skládají z vody, takže jsou přirozeně nízkokalorické.
