3. Přijměte plynutí času s klidem.
Konfucius napsal o svém vlastním vývoji: „V patnácti letech jsem se věnoval učení; ve třiceti jsem byl asertivní; ve čtyřiceti jsem neměl žádné pochybnosti; v padesáti jsem rozuměl nebeským příkazům; v šedesáti byl můj sluch poslušný; v sedmdesáti jsem mohl následovat touhy svého srdce, aniž bych přestoupil to, co je správné.“
Podle jeho názoru stáří nebylo o rezignaci, ale o vnitřní svobodě.
Přijetí času nikoli jako nepřítele, ale jako učitele, nám umožňuje žít s menší úzkostí a větší vděčností.
Neustálý boj se stárnutím plodí frustraci. Vědomé přijetí přináší klid.
4. Nikdy se nepřestávejte učit.
Neustálé učení je jedním z ústředních principů konfuciánského myšlení.
V mnoha moderních kulturách je vzdělání spojováno s mládím. Konfucius však vnímal učení jako celoživotní praxi.
Udržování zvědavosti, čtení, dialogu, reflexe a přizpůsobování se novým realitám chrání nejen mysl, ale i smysl života.
Štěstí ve stáří nastává, když člověk cítí, že stále roste, i když se jeho tělo zpomaluje.
Stagnace vás stárne víc než vrásky.
