Reklama

Podala jsem žádost o rozvod a pak otci řekla: „Vyhoďte všechny, kdo najali mé tchánovce.“

Reklama
Reklama

Ten smích mi kdysi dával pocit bezpečí. Teď zněl lacině a prázdně. V ruce jsem držela konečné rozhodnutí o rozvodu, inkoust sotva zaschl. Pět let manželství se zredukovalo na podpisy, soudní razítka a znuděný hlas soudce, který nás prohlásil za právně rozvedené.

Dominic si narovnal platinové manžetové knoflíčky.

„No,“ řekl s teatrální lítostí, „myslím, že konečně můžeme přestat předstírat.“

Klidně jsem se na něj podíval.

Alespoň jeden z nás v určitém okamžiku začal předstírat.

Nataliin spokojený výraz lehce popraskal. Dominic na okamžik zatnul čelist, ale jeho sebevědomí se rychle vrátilo.

„Pořád to děláš,“ řekl a zavrtěl hlavou. „Chováš se, jako bys byla nad všemi. Přesně proto se nám rozpadlo manželství, Audrey.“

„To je vtipné,“ odpověděl jsem. „Myslel jsem, že to propadlo, protože jsi pořád spal s mladšími designéry, kteří si mysleli, že účtenky z Venma se počítají jako luxusní romantika.“

Natalie otevřela ústa, ale Dominic se k ní přiblížil.

„Dávej pozor,“ zašeptal tichým a výhružným hlasem. „Už nejsi tak nedotknutelná, jak si myslíš.“

Tam byl.

Skutečný Dominic Vance.

Ani ten skromný mladý architekt, kterého jsem kdysi před otcem obhajovala. Ani ten oddaný manžel, který se mnou sedával u jídla na podlaze kuchyně našeho řadového domu a sliboval, že se nikdy nestane typem muže, který si vezme bohatou ženu a zapomene na sebe.

Rozená.

To byl ambiciózní parazit skrytý za maskou.

Teď, když byl rozvod definitivní, už necítil potřebu nic předstírat.

Sklonil se tak blízko, že jsem cítil vůni jeho drahé kolínské.

„Myslíš, že ti ty papíry dají zase moc?“ řekl. „Audrey, když sis hrála svou ženu, já jsem byl v čele Crestwood Holdings. Tvůj otec je starý. Představenstvo mě poslouchá. Nákup je můj. Finance jsou moje. Řízení projektů je moje. Moje matka dosadila naše lidi do všech hlavních oddělení. Moji strýcové, bratranci, dodavatelé, konzultanti – teď jsme součástí té společnosti. Opravdu si myslíš, že se tam můžeš jen tak vrátit a vyhodit nás?“

Natálie se tiše zasmála.

„Upřímně řečeno, je to skoro smutné,“ řekla. „Princezna se probudí a uvědomí si, že majitelem hradu je někdo jiný.“

Otočil jsem hlavu a podíval se jí přímo do očí.

Reklama

Reklama