Když jsme se posadili, Trinity se na mě dívala s rostoucím podezřením. Pohrával jsem si s bezpečnostním pásem. O pár minut později prošla Dakota kolem naší řady a zkontrolovala zavazadlové přihrádky nad hlavou.
Sklonila se tak blízko, že jsme to slyšeli jen my.
„Stačí to šampaňské na oslavu vašeho setkání v Nashvillu?“
Trinity se pomalu otočila.
„Nashville?“
Neměl jsem odpověď.
Dakota odešla klidně a elegantně, ale ten pohled jsem poznal. Nebyla zlomená.
Plánovala.
ČÁST 2
Během letu jsem nemohl spát.
Trinity seděla zuřivě vedle mě. „Říkala jsi, že jste se prakticky rozešli,“ zašeptala ostře.
„Mluv trochu tišeji,“ zasyčel jsem.
„Ne,“ odsekla. „Řekl jsi, že tvé manželství skončilo. Ta žena evidentně přesně věděla, kdo jsi.“
Promnul jsem si čelo. „Bylo to složité.“
Hořce se zasmála. „Takže jsi nám oběma lhal.“
V zadní části letadla Dakota prostě pokračovala v práci, jako by se nic nestalo. Podávala kávu, uklízela z táců a usmívala se na cestující, ale její kamarádka Sarah si všimla její bledé tváře.
„Co se stalo?“ zeptala se Sára tiše.
Dakota pevně držela podnos. „Muž v pokoji 2A je můj manžel.“
Sáře se rozšířily oči. „A co ta žena, která s ním byla?“
„Nejsem zákazník,“ odpověděla Dakota.
Sarah se nabídla, že za ni přepne kanály, ale Dakota odmítla.
Nebudu ze své bolesti dělat divadlo, abych ho utěšila.
Později se Sára vrátila s naléhavou zprávou.
„Slyšela jsem Trinity telefonovat,“ zašeptala. „Řekla, že Adam po příjezdu podepíše papíry na nový byt. Řekla, že už vybral peníze z první zálohy a že jeho žena o tom nemá ani tušení.“
Dakotův zármutek se změnil v chlad.
Tohle už nebyla jen zrada. Tohle byla krádež.
