Chránil tělo svého pána až do samého konce. 29. března 1958 byla zahájena operace s cílem lokalizovat nepřátelskou skupinu přibližně 200 bojovníků. Všechny jednotky v oblasti byly okamžitě vyrozuměny, včetně psa a jeho psovoda z Mondoviské četnické brigády. Pes Gamin a jeho psovod Godefroid okamžitě vystopovali stopu a začala dlouhá pronásledovatelská činnost. Stopování trvalo již pět hodin. Kolem poledne bylo nalezeno mnoho čerstvých stop. Nepřítel byl blízko. Dorazily posily a celá rota 1. zahraničního parašutistického pluku převzala ochranu četníka Godefroida a jeho psa. Maquis se velmi zhustil. Četník, místní domobranec a pes postoupili asi třicet metrů před legionáře – v tomto prostředí značná vzdálenost. Najednou četníka a Moghazniho zasáhla salva z automatických zbraní. Pes Gamin byl vážně zraněn kulkou v hlavě a hrudi, ale zaútočil a útočníka zneškodnil. Poté se doplazil k tělu svého pána, olízl mu obličej a lehl si vedle něj, aby ho chránil. Mezi rebely a legionáři rychle vypukl boj. Po dvou hodinách boje legionáři udrželi pole a 150 nepřátelských vojáků bylo mimo hru. Legionáři, poplach, se jim přiblížili na pomoc, ale Gamin je nepoznal. Navzdory zraněním se na ně vrhl. Vojáci se pokusili o několik způsobů, jak se dostat ke Godefroidovi, ale bezvýsledně. Gamin ztratil hodně krve, ale svého pána ochránil. Teprve po urputném boji byl pes konečně zkrocen. K jeho zkrocení a vyzvednutí těla četníka bylo zapotřebí šesti mužů a stanu. Gamin byl evakuován vrtulníkem a poté převezen do veterinární nemocnice Millesimo. 30. března se dozvědělo, že operace byla úspěšná a pes byl zachráněn. 27. prosince 1958 se v chovatelské stanici Beni-Messous konal ceremoniál na jeho počest. Gamin se stal prvním psem, který získal Národní četnickou medaili. Byl to významný ceremoniál a pocta takovému hrdinovi. Gamin zemřel o dva roky později, 23. listopadu 1960. Jeho popel, shromážděný v urně, byl uložen do srdce památníku vztyčeného v Národním výcvikovém centru kynologů v Gramatu.

Knižní předloha a scénáře: Przymanowski vtiskl příběhu tvář

Základ příběhu vychází z románu stejného jména, který napsal polský spisovatel a novinář Janusz Przymanowski. Kniha vyšla v roce 1964 a rychle se stala předlohou pro televizní zpracování.

Przymanowski se navíc výrazně podílel i na seriálové podobě: scénáře většiny epizod psal společně se svou manželkou Maríí Przymanowskou. Právě to bývá často zmiňováno jako jeden z důvodů, proč seriál působí uceleně a proč si drží jasnou linii přátelství a soudržnosti, na kterou diváci vzpomínají.

Východní fronta od srpna 1944 do května 1945

Příběh je zasazen na východní frontu druhé světové války a časově pokrývá období od srpna 1944 do května 1945. Seriál tak sleduje válečné události v závěru konfliktu – a zároveň nechává vyniknout osobní příběhy hrdinů, jejich drobné radosti, strach, odvahu i okamžiky, kdy jde o život.

Právě kombinace válečného rámce a „obyčejných“ lidských situací vytvořila z Čtyř z tanku a psa titul, který oslovil miliony diváků a stal se jedním ze symbolů televizní éry, kdy se podobné seriály sledovaly společně doma.

Kontroverze po pádu východního bloku

S odstupem času se však na seriál začalo pohlížet i kritičtěji. Po rozpadu východního bloku se ozvaly hlasy, že dílo nese stopy propagandistického pohledu své doby. Tato debata seriál provází dodnes: pro jedny je to především příběh přátelství a naděje, pro jiné ukázka toho, jak se v minulosti pracovalo s obrazem války.

I přes tyto spory si však seriál drží své místo v paměti diváků a dál funguje jako připomínka, jak silně může televizní vyprávění zasáhnout – zvlášť když stojí na jednoduchém, ale účinném motivu: držet při sobě, i když je nejhůř.

Znělka, kterou si lidé vybaví po prvních tónech

Velkou roli v popularitě sehrála také hudba. Úvodní znělku složil Wojciech Kilar a texty písní napsali Agnieszka Osiecka a Wiktor Woroszylski. Úvodní píseň, nazpívaná Adamem Walacińskim, se stala ikonickou melodií, kterou si řada fanoušků vybaví i po letech během několika vteřin.

Proč seriál funguje i dnes

Čtyři z tanku a pes se často nehodnotí jen jako válečný seriál. Pro mnoho lidí je to především dobrodružná a emotivní cesta, která stojí na přátelství, věrnosti a naději – a právě to jsou motivy, které nestárnou. Ať už se na něj díváte s nostalgií, nebo s odstupem a kritickými otázkami, jedno mu nelze upřít: zanechal nesmazatelnou stopu v televizní historii i v paměti diváků.